česky / English

Rodič

Rodič je učiteli přijímán jako partner, je prvním učitelem dítěte. Jsme rádi, když k nám přijdete s vlastními postřehy a návrhy. Těšíme se na vzájemnou spolupráci ku prospěchu dítěte. Informace o dítěti máte k dispozici denně ze zápisů dne, fotogalerie, rozhovorů s učiteli. Průběžně vás informujeme o pokrocích dítěte a projektech školky (různá zpracování: kniha, deník, videa, prezentace)

Spolupráce rodičů se školkou je pro nás důležitá. Naši učitelé rodičům věnují čas, aby lépe pronikli do projektů a učení, které s dětmi děláme a mohli také přispět. Díky zapojení rodičů tak můžeme použít pro výuku pestřejší paletu knih, her a výletů. Někteří rodiče přicházejí do tříd dětem ukázat, co umí nebo s nimi něco vytvořit. Pro děti je to skvělý zážitek když je rodič součástí školky. Současně vznikají i akce pro rodiče samotné, kde si mohou vzájemně poradit či pomoci. Každý rodič se může stát členem safirkové skupiny.

Od našich rodičů rodičům

"Moc hezký (domácí) přístup k dětem, skvělá vzájemná komunikace (rodič-učitel), výlety, společné akce s rodiči. Jsme moc spokojeni, vřele doporučujeme!"
(maminka Verunky, česká třída)

"Spokojené dítě je tím nejlepším hodnocením."
(tatínek Honzíka, česká třída)

“ V Safirce jsem měla oba syny, primárně jsem si ji vybrala proto, že nabízela dvojjazyčnou výuku. Co se angličtiny týče, jsem naprosto spokojená. Starší syn, který je nyní ve 4. třídě, zatím stále staví na základech ze Safirky, a přestože je ve státní škole se standardní výukou, jeho porozumění a schopnost se dorozumět mně dokazuje, že jsme vybírali dobře. Mladší syn je v první třídě, která je, kromě jiného, zaměřená i na AJ. Ač se mi dlouho zdálo, že se ho jazyk až tolik nedotkne, poslední rok ve školce udělal naprosto neuvěřitelný pokrok. Za toto velké díky jak možnosti mít ve třídách jednoho anglicky mluvícího učitele, tak rodilým mluvčím.

Mimo jazyka nás však školka strašně mile překvapila i v celkovém přístupu a programu. Po celou dobu zde byl super fantastický personál, a to nejen paní učitelky, ale i všichni ostatní kolem. Oceňuji, že od prvopočátku děti oslovují paní učitelky „teto“ nebo jménem, že jim tykají a že je vnímají jako autority stejnou měrou, jako kamarády. Vždy zde vládla velká otevřenost, podpora dětské fantazie, spoluvytváření programu s dětmi. Líbilo se mi, že třídy byly plné jejich vlastních výrobků, nikdy nechyběla spousta informací pro rodiče k tomu, co se ve školce děje. Nepatřím mezi rodiče, kteří mají zásadní výhrady vůči státním školkám. Jsem ale ráda, že jsem měla možnost si vybrat. Ze školky dětem i nám rodičům zůstalo spousta dobrých kamarádů.”
(maminka Lukáška a Matýska z anglických tříd)

„Co jsem vítala já jako rodič, bylo hlavně to, že jsem věděla, jak se děti během dne měly - bylo poznat, že se jim tety věnují a jsou s nimi v úzkém kontaktu, protože nikdy jsem se nedozvěděla jen pouhé "dobře", ale spoustu dalších drobností a detailů, které navíc moje děti tak přesně vystihovaly. Mohli jsme jako rodiče do školky i přijít, pohrát si s dětmi, občas jsme se scházeli ve školce i bez dětí. Na každou "třídní schůzku" jsem se hrozně těšila. Líbí se mi moc i Reggio Emilia přístup, protože umožňuje dětem se rozvíjet a nijak je necpe do žádných škatulek a dává jim spoustu svodobody v tvoření a rozvíjení vlastních nápadů.“
(maminka Matýska a Jonáška z anglických tříd)

"Skvělá školka, syn je tam nad míru spokojený a nechce pomalu ani chodit domů "
(tatínek od Honzíka, česká třída)

“Dva roky naše děti chodily do jiné anglické školky... Hledali jsme a naštěstí našli Safirku. Synkovi Mirečkovi zbývaly dva měsíce do prázdnin, po nichž nastupoval do první třídy. Nevyslovoval řadu souhlásek, měl vysloveně averzi vůči angličtině, míval záchvaty vzteku nebo pláče. V Safírce se jeho výslovnosti ujala teta Andrejka a do tří měsíců po usilovném tréninku ve školce i doma všechno bezpečně dohnal, dnes vyslovuje bez jakýchkoliv vad, emočně se částečně stabilizoval. Díky anglickým tetám začal angličtinu vnímat zcela přirozeně, přestal se jí bránit, výborně rozuměl a rád si i anglicky s tetami „povídal“. Ačkoliv byl Safiráčkem jen tři měsíce, Safirka je „jeho“ školka a vždycky bude. Byli jsme za ty tři měsíce nesmírně vděčni a jen jsme litovali, že jsme o Safirce nevěděli dříve. Mladší dcerka Vendulka tam mohla pobýt další dva roky, které pro nás všechny byly nádherným obdobím.

Sledovali a místy provázeli úžasně pestré, veselé a smysluplné vedení dětí v systému Reggio Emillia. Starší se učí dohlížet na mladší, rychlejší čekat na pomalejší a všichni společně a přitom po svém objevují svět. Tety jsou oporou a jistotou, kamarádem a přitom přirozenou autoritou, která určuje základní pravidla a učí je děti respektovat. Přitom tety zvládali bezvadně i komunikaci s námi rodiči. Upozorňovali, na čem je dobré s dětmi pracovat, referovali, jak se děti měly, cítily během dne. V případě nějakého problému pomáhaly najít způsob řešení. Přístup tet v Safirce je opravdu obdivuhodný, dcerce se ze školky vlastně nikdy nechtělo domů. A nám také ne. Pokud bychom mohli něco změnit, pak jen jediné – poznat Safirku dříve.”
S díky Rodiče Mirečka a Vendulky z anglické třídy

“Zapsání dětí do Safirky považuji za jednu z nejlepších investic do jejich rozvoje a vzdělání. Safirka poskytuje dětem láskyplné prostředí a dostatek prostoru rodičům, kteří mají dokonalý přehled o tom jak jejich dítko tráví čas ve školce. Děti mají vyvážený poměr času vzdělávání a hraní, trávení času ve třídě a venku. Školka má dokonalou polohu. Nachází se v těsné blízkosti lesa, kde si děti dostatečně užijí volné přírody. Během školního roku také absolvují spoustu zajímavých a lákavých výletů. A co teprve taková školka v přírodě! To je pro děti nejbáječnější zakončení školkových let.
V neposlední řadě chci velmi pochválit pečlivou logopedickou péči.”
(maminka Oliho a Izi z anglických tříd)

“Jak jsem se vždycky ptala, co safirkové děti odlišuje od nesafirkových, tak v tom mizivém kontextu, který jsem schopna zachytit z útržků Vojtova vyprávění o škole, to není lepší připravenost, rozkreslenost, jazyková vybavenost, umění počítat do 1000.... ale schopnost aktivně se zapojit do jakéhokoliv projektu, vzít ho za svůj a udělat pro něj, co je v mých silách - 2 příklady: v HV paní učitelka řekla, že kdo chce, může si přinést hudební nástroj a něco zahrát. A tak Vojta sbalil ukulele a šel do školy zahrát Tkají tkalci, protože ono "kdo chce-může" nebral jako řečnický obrat, ale jako výzvu k činu, protože v Safirce to tak bylo přirozené. Nebo když na Halloween měli přijít v černé a oranžové, šel za paní učitelkou, jestli může přijít v kostýmu - ona svolila a nakonec tak šlo hodně dětí - prostě mu přišlo, že by mohl jít v masce, tak si to šel zařídit - protože v Safirce byl zvyklý "problémy řešit" - nebo mně to tak aspoň připadá... “
(maminka Vojty a nyní Vítka, česká třída)

Den v Safirce

Sleduj náš FB!